Špičkové výkony světových sportovních hvězd přinese v červenci do Olomouce Světový pohár v paraatletice žen. Jeho tváří je skvělá olomoucká sportovkyně, autorka několika rekordů, a hlavně výrazná a inspirativní osobnost, Eva Kacanu.

Evo, veřejnost vás zná jako několikanásobnou medailistku ze světových šampionátů a paralympijských soutěží i jako držitelku světového rekordu. Nyní se už léta věnujete trenérské a také organizační činnosti. Která životní fáze vás bavila více?

Na to se nedá jednoznačně odpovědět, neboť jsem stále aktivní sportovec a reprezentantka. Všechny životní fáze mají ovšem společné aspekty a to šance, adrenalin, výzvy, vynaložené úsilí a cíl. Vždy mám radost, že se něco podaří a že každé mé úsilí bylo a je aspoň minimálně odměněno.

Na který z řady šampionátů a paralympiád vzpomínáte nejraději? Byl to s ohledem na hodnotu sportovního úspěchu Peking, nebo jiný šampionát?

Každý šampionát měl své kouzlo. Ráda vzpomínám na Paralympiádu v Athénách, jelikož jsem po rodičích Řekyně a tak to bylo pro mě velmi emočně plné. Ale také na Mistrovství světa na Novém Zélandu, kde se s námi spojila místní krajanská komunita, která nás opravdu vzala mezi sebe a my se tak na chvíli stali součástí jejich života. Samozřejmě vítězství na Paralympiádě v Pekingu byl úžasný zážitek. Vzpomínám na Peking také ráda, jelikož jsem soutěžila hned první den a pak jsem si užívala atmosféru her a fandění kolegům.

Jak jste na těchto akcích vnímala atmosféru? Ve které zemi byla nejbouřlivější, respektive nejvíce podobná běžným sportovním top událostem?

Asi nejvíce úžasná atmosféra byla na Paralympiádě v Londýně, kde tím britská společnost opravdu žila. Hry navštěvovaly celé rodiny, někteří si dokonce brali dovolenou, aby mohli paraatletiku sledovat, dávali se s námi na ulicích do řeči a celkově nás přijímali moc příjemně! Obecně ale na každé Paralympiádě je atmosféra velmi pěkná a tribuny jsou plné.

Liší se v jednotlivých zemích přístup veřejnosti k paraatletice?  

Určitě. V mnoha zemích jsou stadiony plné diváků, kdy nás lidé potkávají a chtějí se s námi bavit, zajímají se o parasport. Pokud mám srovnávat, tak nejmenší zájem veřejnosti vnímám bohužel u nás a v okolních státech, což mě velmi mrzí. Musím ale podotknout, že se to poslední roky trochu zlepšuje a to hlavně díky tomu, že je daleko větší mediální propagace parasportu u nás celkově.

Kdy jste se vy osobně rozhodla, že se budete naplno věnovat sportu?

Já se ani tak nerozhodla, neboť po tom, co jsem skončila na vozíku, tak jsem se snažila aktivně zapojit do sportu. Vyzkoušela jsem plavání, tenis na vozíku, a nakonec skončila u atletiky, kterou jsem začala dělat jen tak pro zábavu a občas jela někam na závody. Jednou jsem byla oslovena šéfem atletiky, zda nechci zkusit dělat atletiku pořádně. Rozhodnutí věnovat se atletice trochu více padlo v momentě, kdy jsem splnila limit na Mistrovství Evropy v roce 2003, a bylo zesíleno po splnění limitu na Letní paralympijské hry v Athénách. Nicméně i když jsem se po celou kariéru sportu věnovala opravdu hodně, nebylo možné se mu věnovat zcela naplno, neboť u nás nebylo naše sportování profesionalizované ani nijak finančně ohodnocené. Většina z nás tak pracuje a trénuje ve volném čase a na závody si bere dovolenou. Snad se to ale do budoucna zlepší díky chystané podpoře profesionálních sportovců s handicapem v resortním centru zřízeném pod Ministerstvem práce a sociálních věcí.

Jak dlouho se vlastně aktivně věnujete závodní činnosti na té nejvyšší úrovni?

Jelikož stále reprezentuji ČR, tak to letos je již 22. sezóna. Loni jsem například byla na mezinárodních závodech v Ománu, a letos se chystám na Světové hry do Indonésie.

Vy jste se účastnila závodů v hodu oštěpem a posléze v hodu koulí. Bylo tehdy těžké rozhodnout se pro změnu disciplíny?

Ano líbil se mi více oštěp, ale ukázalo se, že mám větší páru ve vrhu koulí a v této disciplíně jsem také získala svou první medaili. Trenérka mě tedy přesvědčila, že vrh koulí mi opravdu jde lépe, a tak jsem se jí začala věnovat jako hlavní disciplíně a jako vedlejší mám dodnes hod oštěpem a v posledních letech i hod diskem.

Mají v tuzemsku hendikepovaní sportovci dobré podmínky pro rozvoj svých aktivit a dovedností? Mění se tyto podmínky nějak v průběhu času?

Na tuhle otázku nelze moc stručně odpovědět, ale situace se určitě za poslední roky hodně zlepšila. Stále jsou v tomto směru velké rezervy a je to běh na dlouhou trať. Také hodně záleží na tom, kde osoby se zdravotním postižením žijí. My máme výhodu, že v Olomouci je podpora velmi výrazná ať už od města nebo od Olomouckého kraje. Také zde máme Univerzitu Palackého, která má různé programy a organizuje různé inkluzivní akce a také obor věnující se Aplikovaným pohybovým aktivitám osob se zdravotním postižením. Nabídka pohybových aktivit pro osoby se zdravotním postižením je stále omezená, kdy se běžné sportovní kluby velmi často bojí přijmout do svých řad osoby se ZP a občas je to velká škoda neb se domnívám, že by to mohli zkusit a dát jim tak šanci většího zapojení. My se v atletickém klubu snažíme jít sportovcům i rodičům vstříc a nabízíme tréninky jak pro děti tak pro dospělé napříč handicapy. Letos navíc slavíme v klubu 20 let od založení sekce handicapovaných.

V případě světového paraatletického poháru, který se odehraje v červenci v Olomouci, působíte jako tvář akce. Co to vlastně v praxi obnáší?

Nejprve mi dovolte vyjádřit nadšení z toho, že se nám akci takového formátu podařilo do Olomouce dostat! Je to jistě výsledkem zkušeností organizačního týmu, který léta pořádá závody pro různé typy postižení – tělesné, zrakové, sluchové i pro závodníky s Downovým syndromem; a zároveň je olomoucký stadion nejvíce bezbariérovým stánkem v tuzemsku. Má práce obnáší hlavně propagaci akce, aktivní zapojení do organizace a podporu. A také by měla do jisté míry ukázat, že život na vozíku nekončí. V rámci propagace uspořádáme 29. května před Galerií Šantovka a 31. května v olomoucké ZOO osvětové akce pro veřejnost, kde si bude moci každý zkusit, jaké to je vrhnout si koulí z vozíku nebo si zajet na vozíku slalom na čas.

Sport je obecně velmi populárním fenoménem. Jak byste přilákala diváky na událost, která čeká Olomouc letos v červenci?

Ve dnech 3. až 4. července se na stadionu TJ Lokomotiva Olomouc uskuteční Světový pohár v paraatletice žen. Tento závod patří do série globálních mítinků World Para Athletics Grand Prix, která je „Diamantovou ligou paraatletiky“. V této sérii jsou mimo jiné mítinky v Dubaji, Paříži, Marrákeši, Novém Dillí nebo Cali. Olomouc tedy patří do opravdu elitní společnosti světových mítinků, a navíc poprvé v historii bude závod Grand Prix exkluzivně věnován pouze ženám. Světová paraatletika chce tímto krokem dát šanci zazářit právě ženám s cílem přiblížit počty žen v parasportu těm mužským. Bohužel ženy často vnímají svůj handicap citlivěji, kdy se za sebe často stydí více než muži, a přetrvávají tedy bariéry pro vstup nových žen do parasportu. My jim chceme těmito závody také pomoct a ukázat nejen ženám ale celé veřejnosti, že když se chce, všechno jde. Diváky chci tedy určitě přilákat na jedinečnou příležitost vidět úžasné výkony světových hvězd a třeba i nějaký ten světový rekord. Samozřejmě se v Olomouci představí česká reprezentační špička, tak je budeme chtít na domácí půdě patřičně povzbudit.

Bude Olomouc dobrým hostitelem takto prestižní mezinárodní sportovní události?

Domnívám se, že ano neboť náš klub má značné zkušenosti s pořádáním vrcholových akcí pro atlety bez postižení (Velká cena Olomouce, Hanácká Laťka, Mistrovství ČR) i pro osoby se zdravotním postižením. V letech 2010 a 2012 jsme pořádali Světové hry juniorů a také již 18 ročníků mezinárodního mítinku Czech open. Šampionáty získaly velmi vysoké hodnocení od účastníků a mezinárodních organizací. Mnoho sportovců se sem také rádo vrací i proto, že se jim Olomouc jako město líbí a hlavně je poměrně přátelské k osobám se zdravotním postižením. Doufáme, tedy že uděláme městu skvělou reklamu a na začátku července zaplníme Olomouc barevnými dresy reprezentačních výběrů z celého světa.

A poslední, trošku osobní otázka - nebudete během konání poháru aktivním sportovkyním trošku závidět?

No jak se to vezme, asi trochu závisti bude, ale na druhou stranu si užiji atmosféru a budu moct sledovat výkony ostatních sportovkyň v poklidu. Jako organizátorka se ale velmi těším a zvu olomouckou veřejnost, aby se přišla podívat na paraatletiku na úrovni jaká v ČR ještě nikdy nebyla. Samozřejmě se budeme snažit diváky pobavit doprovodným programem a slosovatelnými vstupenkami o hodnotné ceny. Budu se těšit, že se na stadionu potkáme a užijeme si závodní atmosféry!